O autorce

 

 

Člověk nikdy nesmí přestat snít. Sen je potravou duše, tak jako je jídlo potravou těla (Paulo Coello)

 

 

Mám ráda příběhy… Jako dítě jsem příběhy poslouchala. Později jsem je hltala v knížkách. Ještě později jsem začala příběhy sama tvořit. Postupem času jsem v sobě našla sílu, abych své příběhy začala zaznamenávat.

Příběhy jsou všude kolem nás. Stačí se dobře dívat a poslouchat. Pustit fantazii a rozvinout pár slov, pohled, krátkou scénku. Příběh může obsahovat pohled na dva staroušky, kteří se při procházce parkem drží za ruku. Příběh se skrývá v emotivním rozhovoru dvou kamarádek v tramvaji. V křiku manželského páru, doléhajícího ke mně otevřeným oknem. Příběh je skrytý ve smutném pohledu nenápadné mladé ženy, obtěžkané několika igelitovými taškami, hledící do výlohy obchodu s luxusním oblečením…

Psaní mi připadá jako ideální způsob, jak spojit své dvě velké lásky – svou profesi a potřebu nořit se do hlubin lidské duše a současně svou touhu po vytváření příběhů.

Trvalo mi dlouho, než jsem se odhodlala své příběhy zveřejnit. Proč až nyní, když už mi dvacet bylo dvakrát? Odpověď je jednoduchá – šuplík už je přeplněný tak, že ho nejsem schopná zavřít…

 

Dovoluji si připojit několik slov o sobě a vyhnout se přitom formě klasického životopisu:

 

Kdo jsem:

- žena mnoha tváří, která má ráda svou práci, ale navíc ji baví si ve volných chvílích hrát se slovy

- máma dvou dospělých dětí

- svá jako každá kočka (podle přátel mám kočičí povahu J )

- nezávislá a poddajná zároveň

- silná jak lvice, když je to žádoucí a zároveň hravá jak kotě

- ta, která se cítí dobře v pohorkách i lodičkách

- aktivní bytost, která neumí chodit pomalu a často chodí proti proudu

- venkovanka milující přírodu, v gumácích a s rukama od hlíny

- městská bytost s knížkou nebo perem v ruce, která by se neobešla bez kin, divadel a koncertních sálů

- a ještě mnoho dalšího…

 

 

Mám ráda:

- svoje děti, společné večeře (s humornými historkami i bez nich)

- jen tak si večer sednout na rozkvetlém balkóně s předoucí kočkou na klíně a chvíli nic nedělat…

- hory v létě, procházky lesem, sednout (lehnout) si do mechu, ponořit unavené nohy do lesního potůčku…

- vylézt na kopec a podívat se do údolí … počkat na zapadající slunce (a je mi jedno, že je to kýč …)

- vůně: vůni jarních květin, vůni posečené trávy, vůni vzduchu po bouřce, vůni čerstvě pořezaného dřeva…

- sedět u krbu a dívat se do plamenů, poslouchat zvuky praskajícího dřeva (a ideálně to ještě s někým sdílet)

- ráno vstát z postele a ponořit bosé nohy do kožešiny

- ryby a mořské potvory a dobré víno k tomu

- nechat se vést partnerem při tanci, cítit lehkou závrať a příjemné vzrušení z tance

- doteky milované osoby, doteky dávané i brané

- humor, ironii a sebeironii, hravost i ve věku mírně pokročilém

- prostě život se vším všudy

 

Nemám ráda:

- přetvářku, lež, podvody, nedodržené sliby a pomluvy – nedá se s nimi nic dělat

- agresivitu skrytou i méně skrytou, manipulaci, výčitky, aroganci

- mravence v kredenci, moly v šatníku, velké chlupaté housenky v batohu a jakékoli breberky v bytě

- sebestřednost a nafoukanost nejen u partnera

- špínu za nehty, pach rozkládajícího se několikadenního potu a nevyčištěné zuby

- hrubky v korespondenci (nejen milostné) a mlčení místo odpovědi

- umělotiny a jiné náhražky

- pedantské úředníky, formuláře všeho druhu, stání ve frontách a davy obecně

- nakupování v obřích nákupních centrech

- lenost (moje lékařka si do kolonky alergie zapsala: psí chlupy, lenost)